Z knihkupectví: Moje první obrázková knížka...

Tituly, které mají v názvu Moje první (knížka o)... mě apriori trochu odpuzují. Autoři svá díla zbytečně škatulkují a ochuzují se o čtenáře; ani obsah takto nazvaných knížek podle mých zkušeností nebývá nijak uchvacující. Ale není třeba odsuzovat předem, jak jsem se opět poučila. Překonala jsem nechuť nad Moje první... v názvu a koupila jsem tituly 

Moje první obrázková knížka MOŘE, HORY A SAFARI.

Tyto tři knížky jsem pořídila od nakladatelství SVOJTKA&Co. Jde o překlady z německého originálu a jedna vyšla na 70 korun.

Nejpoutavější z těchto tří je ta mořská (horská a pouštní jsou ale ve velmi těsném závěsu). Jak slovo obrázková v názvu napovídá, ilustrace jsou zde klíčové. Když otáčíte tvrdými deskami, potaženými lesklým papírem, díky ilustracím máte pocit, že kolem vás šplouchá mořská voda a skřehotají racci. Obrázky všemožných živočichů jsou věrné a barevnost stránek je příjemná očím. Výjevy ze života na moři či pod hladinou doplňuje na každé dvojstranně text se zeměpisným určením místa, popisem dění a pobízením k hledání konkrétního tvora (občas jsou scenérie trošku přeplněné a zvířatům je tam těsno, až to působí kýčovitě; ale chápu záměr vpašovat do knihy co nejvíce rozmanitých druhů – a že jich tam je...). Na okrajích stránek jsou pak bílé svislé pruhy s nápovědou – názvy druhů. Znáte například slizouna pruhovaného, šírotlamku pelikánovitou nebo houbu chlebovou? Tady se s nimi seznámíte. Ač je jasné, že přehršel druhů zvládne vstřebat asi až tříletá hlavička, jak uvádějí autoři, podle mého mínění publikace udělají radost i daleko mladším čtenářům.

U nás doma mělo úspěch první čtení, jak se dá u tak vzhledově atraktivní knížky očekávat. Zatím listujeme, pokud se malý čtenář pídí po názvech zvířat, určujeme, popisujeme, ale nevnucujeme nové druhy. A jak je u nás zvykem, hledáme i další rozměr obrázkové knihy – zapojíme ji do hry. Sbalíme kufr dřevěným panáčkům a pošleme je na výlet k moři... ;-)

Z antikvariátu: Děti v zoo

To jsme tak jednou stáli v antikvariátu. Chlapeček v kočárku převracel leporelo a já jsem držela hromadu dětských knih – dost obitých a zdálo se, že i nevalné hodnoty. Úplně vespod ale čekalo překvapení. 

Hromada putovala zpět na polici a v ruce mi zůstalo velké zachovalé leporelo Děti v zoo. Knížka vyšla v roce 1959 ilustrátorovi Richardu Bláhovi. 

Pokud nepočítám popisky/cedule u jednotlivých zobrazených zvířat, je kniha bez textu. To ale není na závadu. Ilustrace jsou tak všeříkající, že textu není třeba. Zaujmou zejména svou zvláštní barevností, převažují pastelové tóny, a jako by na obrázcích ležela patina. Kniha byla vytištěna šestibarevným ofsetem, v době vydání stála 8 Kčs a byla určena pro děti v předškolním věku. 

Za tento knižní poklad jsme zaplatili 80 Kč, doma jsme ho rozložili a „šli na výlet do zoologické zahrady“. Chlapeček si knížku oblíbil hned na první prohlížení a chtěl se dívat pořád znova. S pro něj dosud neznámi zvířaty se seznámil rychle a záhy začal správně ukazovat mandrila, lenochoda, pelikána či papouška žako. Už je to nějaká doba, co se nám Děti v zoo usídlily v knihovně, ale zatím neomrzely. 



Naopak, dostaly ještě jeden rozměr. Leporelo postavíme na hranu a vodíme „na návštěvu do zoo“ panáčky – koupí si lístky a poznávají zvířata. Lva se trochu bojí, protože řve; slona krmí rohlíkem, i když ví, že by neměli; největší radost ale mají, když se hroši nebo lední medvědi zchladí v bazénu – radují se nejen panáčci, ale i náš malý objevitel. 

Děkujeme neznámému, který Děti v zoo přinesl do bazaru. Kniha žije dál. :-)