Kocourek, který měl rád déšť (opravdu?)

Uhlík.

Tento neobyčejný severský kocourek mě přivedl k myšlence předkládání dětských knih dětem. Co mě vlastně (na)vede k tomu, že jim předložím zrovna tu či onu publikaci? Musela jsem si přiznat, že každé předložení předchází můj malý průzkum zahrnující kritické zkoumání.

Tak stojím třeba v knihovně, knihkupectví nebo vyhledávám na internetu:  

Například: Aha, autorem je Pavel Čech. Tudíž mám před sebou knihu skvělé obsahové a vizuální kvality. Jak starým dětem je zrovna tato určena? Tady mi ovšem není vodítkem občas udávaný doporučený věk, tady je nutné provést akci rychlý čtecí průlet. Poté tedy kniha jde ještě "čekat", až k ní dítě doroste, anebo postupuje do finále. Občas ještě vyhledám recenze, nebo knihou (virtuálně) prolistuji. 

Jenže, s Kocourkem, který měl rád déšt, to bylo trochu jinak. 

Knihu jsem před časem dostala od nakladatelství Portál. (Čímž mu, a konečně, za výtisk děkuji.) Před zmíněným časem byla ještě pro mé děti příliš složitá, takže jsem ji uložila do knihovny. O pár let později, zrovna v době pandemie, jsme s malým velkým čtenářem nevěděli, po jaké knize zrovna sáhnout. A to i přes to, že jsme měli velké lockdownové zásoby z knihovny. 

Do ruky mi tedy padla neokoukaná obálka v řadě okoukaných, provedla jsem opětovně rychlý čtecí průlet, při kterém jsem zjistila, že se malý velký čtenář dostal do let hlavního hrdiny, a řekla, a co tuhle?

A četli jsme Kocourka. 

Zpočátku s nadšením. Příběh předškoláka, který dumá nad tím, co to jen dostane v té staré krabici od bot k narozeninám, byl napínavý. A jaká radost! Získaný dárek je snem spousty malých kluků a holek... 

Jenže chlapcovo nadšení a radost byly dlouhé asi jako ta bílá špička na kocourkově ocásku, pak text začal tmavnout a smutnět do černočerné barvy kocouří srsti. 

Když jsme se pročetli až do tří čtvrtin a dvouletý bráška k nám opět přiběhl s otázkou, jestli už se teda našel ten ztracený kocourek, došlo mi, že nás happyend asi nečeká. 

Ten večer jsem (opožděně) pročetla recenze. Aha! Tak takhle to je! Máme tu jednu z těch knih, které se nebojí dětem předkládat realitu života, namísto obligátního všechnodobředopadlo. Autorem je navíc tvůrce severských detektivek. A najednou mi do sebe zapadají některé detaily, nad kterými jsem se při čtení pozastavila. (Drsnost, nijaká laskavost mezi postavami, ponurost, rozvleklost.)

Uf, přecitlivělá duše malého velkého čtenáře nenese tyto realistické knihy nejlépe, třeba Kamzíkův velký skok Daniela Rušara jeho ruka šátrající v knihovně vždy přeskočí. Jenže to je právě ono, záměr, příběh dítěti umožní prožít bolest a ztrátu na papíře - ve čtenářově bezpečí. Tyto knihy mají posilovací schopnost. Jako když si chodíte zaběhat a díky tréninku vycvičené svaly, správné dýchání a vytrvalost vám potom zachrání život, když skutečně musíte utéct před nebezpečím. Snad.

Mami, je to jiné, ale i tak se mi to moc líbí, čti...

Další den se ke knize vracíme. Synovi říkám o recenzích a rozebíráme to, co jsme zatím přečetli. Dostáváme se ke slovu ztráta a vyrovnávání se se ztrátou. Mami, ale i tak se mi to moc líbí, pojďme číst. (Tak to je posun, těš se, Kamzíku...) 

Spolu s malým severským hrdinou tedy dál hledáme a hledáme a doufáme. Stop. Konec příběhu. 

Mami, je spousta možností, kde kocourek může být. Ale víš, ten sen o Dešťovém království, zasní se úlevně malý velký čtenář...

Mami, mně se to líbilo, pojďme číst od začátku. - Uff, víš, co, dáme si od toho chvilku pauzu, co říkáš, co takhle trochu laskavé Daisy Mrázkové...? 

Závěrem: 

Ač jsem byla na pochybách, co kniha v citlivé duši vyvolá, a navzdory jisté zasmušilosti, kterou vyvolávala ve mně, u dětského, tedy cílového čtenáře prošla na jedničku.

Tolik zkušenost s knihou o věčném hledání, nenalézání toho, po čem toužíme, a smiřování se s tím. Smutné (ale pozor, i komické, malý velký čtenář vybuchoval smíchy), realistické i fantaskní, a jiné (tedy otevírající obzory) - lehce dětsky drsně severské - avšak autor Henning Mankell možná díky své dětské knížce získal nového budoucího čtenáře pro své knihy pro dospělé.