To byl ale výborný nápad dát na obálku první větu příběhu. Jasný stručný vzkaz dítěti, že teď je na scéně holčička a něco s ní zažijeme. Malý čtenář zbystří, nastraží uši a natahuje krk, aby rychle viděl dál, s jakými zvířátky se ta Katka setká.
I když autoři knihu Katka volá na zvířátka určili až dvouletým čtenářům, řekla bych, že díky svému jasnému konceptu ji mohou číst děti daleko mladší. Nebála bych se předčítat melodický text už před prvním rokem, od roku už určitě.
Jednoduchost knihám pro ty nejmenší jednoznačně sluší. Četli jsme jednou poznávací leporelo o zvířatech, kde na každé straně bylo umístěno zvíře a báseň, a k tomu byla posetá symboly (kůň: velká čtyřka /pořadí zvířete v knize/, spousta podkov, velký barevný tiskací nápis KŮŇ a ke všemu vykukující ptačí průvodce knihou). Trochu chaos.
To ale není případ knihy s čekající Katkou, hrdinkou titulu z roku 1979 Mileny Lukešové a Zdeňka Krejčího (ilustrace).
Knihu provází hravé rýmy, do kterých jsou zakomponována slova pojmenovávající zvířecí zvuky. Děti se s holčičkou projdou po dvoře i louce a během seznamování s jemně konturovanými obrázky například psa, kočky, krávy či koníka se dozvědí, jaké zvuky vydávají.
Poslední rýmy u obrázku koně vybízejí číst od začátku. A proč ne. První čtení malého čtenáře vyžadovalo mnoho opakování za sebou. :-) Kniha se čte skoro sama a baví dítě i předčítače.
Doporučujeme i pro nejmenší.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí čtenáři blogu, děkujeme za vaše komentáře, tipy a postřehy.