Znáte ten pocit, když se k vám po letech dostane zapomenutá, dříve důvěrně známá hračka? Pocit se špetkou úžasu dětství, které je už nenávratně pryč. Měla jsem ho, když jsem otevřela knížku Hajej, dadej.
Publikaci autorek Márie Rázusové-Martákové a Magdy Dúbravkové (překrásné ilustrace) vydalo bratislavské nakladatelství Mladé letá v roce 1985, jde o překlad ze slovenského originálu. Zejména některé doslova snové výjevy se mi vryly do paměti, když jsem ji jako malá četla.
 |
| Tahle dvojstrana mě jako malou holčičku zcela fascinovala. |
Sbírku básní-ukolébavek jsme z knihovny v mém starém dětském pokoji přestěhovali do knihovničky malého čtenáře a společně si ji prohlížíme. Většina básní je pro jeho věk příliš dlouhá a složitá, jednodušší z nich si rád nechá předčítat, třeba:
Hebounký větříčku,
pohlaď mou sestřičku,
přines jí pěkný sen
od skřivánků.
Až s mámou vyperu
plínky a zástěru,
taky jí zazpívám
uspávanku.*
Ilustrace Magdy Dúbravkové jsou velmi působivé, tak si človíček díky její kresbě představuje vítr:
Dvojstrana s rukama připravujícíma jídlo a věšením prádla je človíčkova oblíbená. Chápu. Když jsem Hajej, dadej měla jako dítě v rukou, taky jsem se nemohla vynadívat na oživlé oblečení i stromy s tváří. Ilustrátorka přesně věděla, jak vzbudit dětskou zvědavost a podnítit fantazii.
A na jakou knížku z dětství rádi vzpomínáte vy?
*Rázusová-Martáková, M., Dúbravková, M.: Hajej, dadej. Mladé letá, Bratislava 1985.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí čtenáři blogu, děkujeme za vaše komentáře, tipy a postřehy.