Z knihkupectví: Co se děje v noci

Pokud jsou u vás, stejně jako u našeho malého čtenáře, v oblibě lampy, lustry, baterky a další zdroje světla všeho druhu, tahle mnohovrstevnatá kniha Co se děje v noci by vás mohla potěšit. Z anglického originálu ji převzalo a v roce 2015 vydalo nakladatelství Svojtka&Co. 

Děti se na stránkách ponoří do tajemné tmy noci a zjistí, co se děje na různých místech, zatímco samy spí. Projdou se setmělými ulicemi a vydají se třeba do nočního provozu pekařství nebo na železnici. Dozvědí se o zvířatech, která v noci bdí, a poznají ranní přípravy trhovců. V závěru knížky pak modrý nádech stránek zmizí a rozední se...

Zajímavé je nejen téma, ale také grafické zpracování knihy. Na každé stránce čtenáři najdou okénka či různé průhledy. Mohou jimi nakouknout třeba do ložnic domů, do spacího vagónu nebo pod ruce pracujícím pekařům. 

Malého milovníka lamp překvapivě nejvíce zaujalo ranní tržiště. Tedy pokud předčítači správně imitují vyvolávání trhovců. Každopádně se díky tomu naučil nové slovo – ananas. :-)

Knih s okénky je v dnešní době dost, ale tahle je opravdu povedená. U nás se stala oblíbenou, doporučujeme. 

Ještě trochu inspirace: Poznáváme počasí

Dešťové kapky, sněhové vločky, větve stromů houpající se ve větru i ostré slunce, před kterým si musí zaclonit oči. Počasí poutá človíčkovu pozornost, rád pozoruje, jak se projevuje. 

Když se blížily první narozeniny našeho malého čtenáře, napadl mě pro něj dárek, který se nemohl minout s úspěchem. Poprosili jsme jedny šikovné ruce, které nám vyrobily a malému oslavenci darovaly hru na poznávání počasí. 

A jak hru hrajeme? Človíček se znalecky podívá z okna a pak viděné na obloze – ve zmenšeninách z nabídky symbolů – přesune na magnetickou tabulku nad dřevěným domem. Nejvíce se mu líbí dešťové kapky. 

Rozmary počasí a hra na jeho poznávání nás baví, děkujeme za povedený (a vytížený) dárek! :-)

Z knihkupectví: Jak si uděláme zeměkouli

Po téhle krásné knize jsem už nějakou dobu pokukovala. Připomíná mi totiž jednu knížku z dětství; čítávala jsem si v ní o zákonitostech přírody a počasí, třeba jak vzniká déšť a jak se projevuje bouřka. Vzpomínám si, že byla jen v sešitové vazbě, ale nesmírně poutavá. Obdobné téma jedinečně zpracovaly Milena Lukešová a Katarína Ilkovičová (ilustrace) v knize Jak si uděláme zeměkouli (z roku 2012). 

Autorka Milena Lukešová před dětskýma očima doslova vybuduje vesmír. S dominantní hvězdou Sluncem a kamarádsky vyhlížející planetou Zemí. Srozumitelně dětem vysvětluje, jak se svět otáčí, jak jsou pro život na Zemi důležité Slunce a vzduch. Až z té křehké a zároveň silné a dokonalé vesmírné symbiózy – představené přímočarou dětskou formou, mrazí. 

Z výstižného a dobře graficky zpracovaného textu, místy doplněného svěžími verši, a z povedených ilustrací se ale děti dozvědí nejen o postavení Slunce a Země ve vesmíru. Autorka Milena Lukešová (která mimochodem dostala ocenění Zlatá stuha za celoživotní novátorský přínos pro dětskou literaturu) šla v tématu do hloubky a osvětluje dětem, jak vznikají roční období a časové úseky či denní doby. 

Zejména v závěru je patrný apel na šetrný přístup k Zemi. Autorka zdůrazňuje potřebu čistého vzduchu a planety a vzbuzuje v dětských čtenářích ekologické cítění – a to v době smogové není od věci...

Našemu malému čtenáři se moc líbí ilustrace. Na poznávání dalších rozměrů knihy má dost času. Titul Jak si uděláme zeměkouli je vhodný pro děti od čtyř let. Pokud však vynecháte vesmírné složitosti, anebo je zjednodušíte, pak zejména obrázky udělají radost i dětem mladším. 

Kniha se nám nesmírně (vesmírně) zamlouvá! :-)

Za její zaslání děkujeme nakladatelství Portál. 

Z knihkupectví: Všichni píšou o zvířátkách

Když jsme si vyzvedli na poště zásilku, vůbec jsme netušili, co v ní je. Uvnitř byl balíček převázaný mašlí, a když jsme ho rozbalili, vykoukla na nás tahle krásná kniha. 

Hned jsme v ní začali zvědavě listovat a za chvíli jsme měli jasno. Velký zvířecí sněm a velkolepé setkání básníků napříč generacemi – to je básnická sbírka pro děti Všichni píšou o zvířátkách. 

Práci vybrat a uspořádat básně pětatřiceti autorů si dala Zuzana Špůrová (v knize najdete také její texty). Povedenými ilustracemi sbírku z roku 2012 (nakladatelství AXIÓMA) doplnila Lenka Vybíralová. 

Zuzana Špůrová uvedla do jedné společnosti jména jako František Hrubín, František Halas, Jan Skácel, Ivan Blatný nebo Ivan Martin Jirous, Daniela Fischerová či Pavel Šrut. Autorka v předmluvě nastiňuje vznik sbírky; zmiňuje i zajímavé prolínání tvorby starší s mladší a aktuální. A myslím, že měla při výběru šťastnou ruku. Zvoleným básním, i když dobu jejich vzniku od sebe mnohdy dělí desítky let, to vedle sebe sluší. 

Všichni píšou

o zvířátkách,

každý jinak,

tak to je. Při čtení

vám vlezou

do vašeho

pokoje...*

Všichni autoři mají jedno společné: zvířata je inspirovala natolik, aby o nich veršovali. Nápaditě, nevšedně, vtipně a hravě.

Celek by ovšem nebyl úplný nebýt vhodných ilustrací. A obrázky Lenky Vybíralové takové jsou – jemné, střídmé a hravé, sbírku doplnily skvěle. 

Verše je vhodné, podle autorky, předčítat dětem od dvou let. Zalíbily se i malému čtenáři. Rád básně poslouchá, zatímco si hraje. Některým veršům se směje a chce je slyšet opakovaně.

Zaujal nás také skvěle řešený rejstřík. Najdete ho v závěru knihy a dobře poslouží, pokud si chcete přečíst báseň o určitém zvířeti nebo si chcete vyhledat tvorbu konkrétního autora:

Děkujeme za krásný dárek! :-)

*Špůrová, Z., Vybíralová, L.: Všichni píšou o zvířátkách. AXIÓMA, Praha 2012.

Zdědili jsme: Hajej, dadej

Znáte ten pocit, když se k vám po letech dostane zapomenutá, dříve důvěrně známá hračka? Pocit se špetkou úžasu dětství, které je už nenávratně pryč. Měla jsem ho, když jsem otevřela knížku Hajej, dadej. 

Publikaci autorek Márie Rázusové-Martákové a Magdy Dúbravkové (překrásné ilustrace) vydalo bratislavské nakladatelství Mladé letá v roce 1985, jde o překlad ze slovenského originálu. Zejména některé doslova snové výjevy se mi vryly do paměti, když jsem ji jako malá četla. 

Tahle dvojstrana mě jako malou holčičku zcela fascinovala.

Sbírku básní-ukolébavek jsme z knihovny v mém starém dětském pokoji přestěhovali do knihovničky malého čtenáře a společně si ji prohlížíme. Většina básní je pro jeho věk příliš dlouhá a složitá, jednodušší z nich si rád nechá předčítat, třeba:

Hebounký větříčku,

pohlaď mou sestřičku,

přines jí pěkný sen

od skřivánků.

Až s mámou vyperu

plínky a zástěru,

taky jí zazpívám

uspávanku.* 

Ilustrace Magdy Dúbravkové jsou velmi působivé, tak si človíček díky její kresbě představuje vítr: 

Dvojstrana s rukama připravujícíma jídlo a věšením prádla je človíčkova oblíbená. Chápu. Když jsem Hajej, dadej měla jako dítě v rukou, taky jsem se nemohla vynadívat na oživlé oblečení i stromy s tváří. Ilustrátorka přesně věděla, jak vzbudit dětskou zvědavost a podnítit fantazii. 

A na jakou knížku z dětství rádi vzpomínáte vy? 

*Rázusová-Martáková, M., Dúbravková, M.: Hajej, dadej. Mladé letá, Bratislava 1985.