Zobrazují se příspěvky se štítkemJeště trochu inspirace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJeště trochu inspirace. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 21. září 2017

Ještě trochu inspirace - CD + zpěvník Zpívejte s námi!


Vedle čtení patří k velkým zálibám malého čtenáře hudba, její poslech i produkce (zpěv, dětská hra na všemožné nástroje, od bubínku, přes klávesy až po dva obří šrouby z tatínkova nářadí). 

Naše zásoba dětské hudby k poslechu je skromná (ničemu to až tak nevadí, jelikož funguji jako spolehlivý jukebox). Před časem však k dětskému Nohavicovi a písničkám z večerníčků přibylo CD Zpívejte s námi. Přes tři desítky vesměs velmi dobře známých lidových písniček nazpívaly děti z mimořádného Kühnova dětského sboru. 

Jak nahrávky povedly si můžete poslechnout na ukázku TADY (na stejné stránce jsou ke stažení také tematické omalovánky). 

CD má jeden velmi příjemný bonus. Patří k němu krásná kniha – zpěvník a zároveň obal pro CD. Nejenže ve zpěvníku samozřejmě najdete slova a noty ke všem nazpívaným pětatřiceti písním, ale celkový zážitek z poslechu vám zpříjemní opravdu povedené milé „vystřihovánkové“ ilustrace. 

Lidovky jsou nejmenším dětem přirozeně velmi blízké. Pokud malý čtenář za doprovodu čistých hlásků sboristů zrovna netancuje, usadí se a zcela se do melodie a slov ponoří. :-) 













Malý čtenář si ve zpěvníku nejraději hledá obrázek holky modrooké... :-)

středa 16. srpna 2017

Ještě trochu inspirace: Strom


Slyšeli jste už o Stromu Lucie Sunkové? Možná jste viděli krátký film, ke mně se příběh dostal až v knižní podobě (kniha vyšla v roce 2016). Nejde primárně o dětskou knihu, kterým je blog určen, ale přesto vám chci zprostředkovat dojmy právě z mého vnímání Stromu. 


Příběh mě uchvátil a knihu jsem si vystavila jako obraz. Proč? Mám pocit, že autorka napsala  

niterně hluboký, čistý příběh a slova zabalila do hebkého šátku. 

Takové byly mé pocity po prvním čtení. Po čtení ukázek na webu autorky. Když jsem skutečnou knihu dostala do rukou, navíc mě ohromila váha i formát. 

V příběhu nenajdete žádná zbytečná slova. Pouze jasné, stručné formulace o velkých věcech života. Úderné věty jako zvonění kostelního zvonu někde na vesnici. O bolesti, o naději. O zrození nového života (stromu i člověka). O zákonitostech a koloběhu bytí – bytí člověka a přírody. Vážnost slovům dodávají černé stránky a bílá barva velkých tiskacích písmen. 

Hebký šátek? Původně jsem napsala hedvábný. Ale ne, technika malby olejovými barvami na sklo, kterou autorka používá, mi připomněla šátek po babičce. Měkký, hebký, se zelenou a žlutou barvou polí. Když se dívám na obrázky v knize, mám pocit, jako kdybych sledovala film. Tak je pro mě malba na sklo v podání Lucie Sunkové živá. Jako by listy dubu ševelily ve větru.















Protože si malý čtenář před časem zamiloval knihu Můj medvěd Flóra, nabízí se mi citovat Daisy Mrázkovou a její text aplikovat na oči stromu: Vidíš, jaké má oči? Vidíš ty oči? 

Tolik emocí v očích dubu namalovaném na skle! A tolik emocí vyvstane v člověku, když čte Strom! Nakonec nad všemi pocity zvítězí pocit naděje. 

Nic není tak definitivní, jak se zprvu zdálo, a dva stromy, otec a syn žijí, i když v jiné podobě, dál pospolu. 

Tento příběh se jen těžko vypráví. Nechte na sebe toto umělecké dílo působit jako celek. Alespoň kousek si můžete přečíst tady.

Děkuji za krásný zážitek, Lucie Sunková!  :-)

pátek 24. února 2017

Ještě trochu inspirace: Poznáváme počasí


Dešťové kapky, sněhové vločky, větve stromů houpající se ve větru i ostré slunce, před kterým si musí zaclonit oči. Počasí poutá človíčkovu pozornost, rád pozoruje, jak se projevuje. 


Když se blížily první narozeniny našeho malého čtenáře, napadl mě pro něj dárek, který se nemohl minout s úspěchem. Poprosili jsme jedny šikovné ruce, které nám vyrobily a malému oslavenci darovaly hru na poznávání počasí. 





A jak hru hrajeme? Človíček se znalecky podívá z okna a pak viděné na obloze – ve zmenšeninách z nabídky symbolů – přesune na magnetickou tabulku nad dřevěným domem. Nejvíce se mu líbí dešťové kapky. 




Rozmary počasí a hra na jeho poznávání nás baví, děkujeme za povedený (a vytížený) dárek! :-)

pátek 3. února 2017

Alternativa: Hrajeme divadlo


Pohádkové postavy dostávají nový rozměr, když se před dítětem zhmotní do podoby figurek. Jednou z dalších možností, jak dětem nabídnout příběhy, je divadelní představení. 


S obyčejnými dřevěnými panáčky, představujícími členy rodiny, a důrazným Na! (čti: Zahraj mi něco!) za námi malý čtenář chodí zhruba od roka a čtvrt. Nejraději má předvádění všedních situací (nakupování, denní činnosti a rituály) dřevěné rodiny. Nedávno se jeho divadelní ansámbl rozšířil o figurky karkulky, babičky, maminky, myslivce a vlka. Zkrátka jsme dostali magnetické divadlo na téma Červená karkulka. 



Obsahuje pět dřevěných figurek, dva dřevěné podstavce a kartonové oboustranné kulisy (les a interiér chaloupky). Hrajeme s ním dvě verze klasické pohádky (jednu veršovanou), nicméně divadlo lze samozřejmě využít i pro vlastní vymyšlené příběhy. 



Samotné postavičky jsou opatřeny magnety a lze s nimi pohybovat po jevišti s přiloženými vodicími hůlkami, taktéž vybavenými magnety. Představení se nám hraje lépe „ručně“, bez paliček. Pro malého čtenáře je ale velmi zajímavé na paličky „odchytávat“ figurky z jeviště. Baví ho také divadlo stavět. 

Je to příjemná zábava a kratochvíle. Jsme zvědaví, zda se časem otočí role a budeme se moct usadit do hlediště místo malého čtenáře. :-)

pátek 13. ledna 2017

Ještě trochu inspirace: Tvoříme leporelo

Když jsem přemýšlela, čím obdarovat milého prasynovce k prvním narozeninám, napadlo mě vytvořit knížku. Přesněji leporelo. K tomuto účelu mi výborně posloužilo prázdné leporelo designového studia Kultivar (zakoupila jsem po domluvě přímo u nich, k dostání ale také TADY). 


Jde o leporelo malého formátu s barevnými látkovými okraji ve stylovém papírovém obalu (i prázdné je skvělým dárkem třeba pro tvůrčí maminku).


Chvíli jsem si lámala hlavu nad obsahem. Chtěla jsem stránky naplnit něčím blízkým, osobním pro malého chlapečka. Nakonec jsem si vypůjčila jeho oblíbenou hračku a pořídila s ní „fotoreportáž“. Fotografie jsem vytiskla na barevné tiskárně a nalepila lepidlem; stránky jsem pak doplnila jednoduchým textem. 










Z leporela si můžete třeba udělat rodinné poznávací fotoalbum nebo do něj namalovat obrázky, možností je mnoho. Jisté ale je, že vlastnoručně vyrobenou knihou uděláte opravdu radost.