Z knihkupectví - Adventní kalendář - podruhé

A je to tady. Uběhlo to jako voda a po roce opět vytahujeme náš úžasný Adventní kalendář. Loni u malého čtenáře sklidil velký úspěch a malé knížečky se staly hitem celého vánočního období. Když jsem o něm tehdy psala příspěvek, kladla jsem si otázku, jak na kalendář malý čtenář bude nahlížet rok poté. A teď mám odpověď. 

Jelikož loni o adventu měl teprve téměř rok a půl, nevzpomíná si; teď na knížky nahlíží, jako by je viděl poprvé. A dívá se na ně úplně jinak. 

Loni je dostal najednou, všechny pohromadě, kromě čtení ho bavilo knížečky skládat na podložku a znovu vytahovat. Letos si od 1. prosince vybaluje knížky jednu po druhé den po dni ze svého druhého adventního kalendáře (s drobnostmi typu ovocná tyčinka, perníček, magnet nebo prskavka na Štědrý den). Adventní miniknížky si poponáší po bytě, chce je opakovaně číst, debatuje o obsahu a má je vůbec pořád blízko sebe. Možnost knížečky rozdělit a vložit do sáčků k dalším drobnostem mě napadlo na poslední chvíli, ale byla to dobrá volba. Malý čtenář je v napětí, jakou knížečku další den v sáčku najde, a taky si je pak řadí na podložku podle čísel a vypočítává, jaké číslo si na podložce zaplní další den. 

Adventní kalendář Ivany Pecháčkové a Jarmily Marešové (Meander) nemůžu než podruhé vřele doporučit. (A na Vaší neustálé rekordní návštěvnosti loňského článku vidím, že vzbuzuje velký zájem.) Pro nás jde o úžasný počin – kalendář je nositel trvalé hodnoty a také adventní atmosféry. A... vždyť to na malém čtenáři vidím, že dychtivěji chňapne po knížečce než přiložené drobnůstce. :-) (Ale, nechval dne před prskavkou.)

Krásný a poklidný advent nejen všem malým a velkým čtenářům!

O čtení: Malé velké radosti malého čtenáře

Omlouvám se malým leporelům. Nedokončený příspěvek o harmonikových knížkách (tedy  o leporelech v pravém slova smyslu) už mám nafocený a zastrčený na blogu bezmála půl roku. Vždy se totiž zrovna objevila nějaká skvělá knížka, která dostala přednost, a tak malá leporela trpělivě čekala dál. 

Jenže jsem si opět uvědomila, jak jsou pro malého čtenáře tyhle knížečky důležité. Je to vlastně jeho čtenářská základna. A tak příspěvek konečně posílám na blog.

Ta nejjednodušší leporela si prohlížel jako několikatýdenní kojenec v poloze na zádech a v klubíčku na klíně. Také byly – díky své schopnosti stát – výbornou motivací pro setrvání v poloze pasení koníčků. A neomrzely ho ani tehdy, když už je znal nazpaměť. Použil je  ke hře. Začal z nich stavět obří jedno- či vícevrstevnaté ohrady, malé ohrádky, stříšky a garáže. Je to dodnes jeho jedna z nejoblíbenějších činností a stále se v ní zdokonaluje. 

Jako třeba opět dnes ráno. Človíček si vzal látkovou krabici, ve které má všechna malá leporela uložena. Rozestavěl je kolem sebe a vytvořil mnohovrstevnatou ohradu se systémem několika komor s bránami. 

Občas při takové hře na chvíli přestane i mluvit – to zapomene, že jde o stěnu ohrady, a zahloubá do některého z příběhů.

A tak ani teď, když už je človíček pokročilý (a neúnavný) čtenář a má ve své knihovny těžší tituly, nemáme důvod tyhle knížky pro nejmenší kdesi odklízet. 

Myslím, že mu důvěrně připomínají dobu čtenářských začátků, a i proto se jimi téměř každodenně doslova obklopuje. 

Níže obrazem ta nejvytíženější leporela. :-)

Z knihovny: Pozor, volám všechny hračky!

Toto leporelo nevelkého formátu z knihovny udělalo malému čtenáři opravdu radost. Možná proto, že v něm našel to, co je mu velmi blízké a čemu moc dobře rozumí. Autorky Milena Lukešová (verše), Eva Veberová (koncept) a Helena Zmatlíková (ilustrace) v knize totiž vyobrazily situace a předměty, které jsou dětem důvěrně známé. 

Kostky, vláček, panenka, pískoviště, koupání... Na každé stránce si malý čtenář může říct Ano! To přece znám! Taky si hraji s takovým autem, taky si nosím na pískoviště formičky! a ztotožnit se s postavami hrajících si dětí. 

U každého nového tématu se po vysvětlení situace objevuje stránka se shrnutím vyobrazených předmětů a zvoláním: Kdo z vás pozná, co tu je, ať ty věci jmenuje. Co je to?* Titul Pozor, volám všechny hračky! tak v sobě skrývá taky trochu hru. Lze pojmenovávat nebo hledat předměty (Najdeš na stránce houbu na mytí?), hledat více vyobrazení stejného předmětu (Najdeš dvě žínky?) apod. Malý čtenář rád ukazuje, jak s dětmi pomyslně staví bábovky na pískovišti, a líbí se mu určovat předměty z koupelny a kuchyně. 

Kniha je určena čtenářům od dvou let. Myslím, že jednoduché verše (s opakováním) a ilustrace Heleny Zmatlíkové zaujmou daleko mladší děti. Milé leporelo, doporučuji.


*Veberová, E., Lukešová, M, Zmatlíková, H.: Pozor, volám všechny hračky! Praha, Albatros 2007. (5. vydání, 1. vyd.: 1965)

Ještě trochu inspirace: Tvoříme leporelo

Když jsem přemýšlela, čím obdarovat milého prasynovce k prvním narozeninám, napadlo mě vytvořit knížku. Přesněji leporelo. K tomuto účelu mi výborně posloužilo prázdné leporelo designového studia Kultivar (zakoupila jsem po domluvě přímo u nich, k dostání ale také TADY). 

Jde o leporelo malého formátu s barevnými látkovými okraji ve stylovém papírovém obalu (i prázdné je skvělým dárkem třeba pro tvůrčí maminku).

Chvíli jsem si lámala hlavu nad obsahem. Chtěla jsem stránky naplnit něčím blízkým, osobním pro malého chlapečka. Nakonec jsem si vypůjčila jeho oblíbenou hračku a pořídila s ní „fotoreportáž“. Fotografie jsem vytiskla na barevné tiskárně a nalepila lepidlem; stránky jsem pak doplnila jednoduchým textem. 

Z leporela si můžete třeba udělat rodinné poznávací fotoalbum nebo do něj namalovat obrázky, možností je mnoho. Jisté ale je, že vlastnoručně vyrobenou knihou uděláte opravdu radost.

Z antikvariátu: Děti v zoo

To jsme tak jednou stáli v antikvariátu. Chlapeček v kočárku převracel leporelo a já jsem držela hromadu dětských knih – dost obitých a zdálo se, že i nevalné hodnoty. Úplně vespod ale čekalo překvapení. 

Hromada putovala zpět na polici a v ruce mi zůstalo velké zachovalé leporelo Děti v zoo. Knížka vyšla v roce 1959 ilustrátorovi Richardu Bláhovi. 

Pokud nepočítám popisky/cedule u jednotlivých zobrazených zvířat, je kniha bez textu. To ale není na závadu. Ilustrace jsou tak všeříkající, že textu není třeba. Zaujmou zejména svou zvláštní barevností, převažují pastelové tóny, a jako by na obrázcích ležela patina. Kniha byla vytištěna šestibarevným ofsetem, v době vydání stála 8 Kčs a byla určena pro děti v předškolním věku. 

Za tento knižní poklad jsme zaplatili 80 Kč, doma jsme ho rozložili a „šli na výlet do zoologické zahrady“. Chlapeček si knížku oblíbil hned na první prohlížení a chtěl se dívat pořád znova. S pro něj dosud neznámi zvířaty se seznámil rychle a záhy začal správně ukazovat mandrila, lenochoda, pelikána či papouška žako. Už je to nějaká doba, co se nám Děti v zoo usídlily v knihovně, ale zatím neomrzely. 



Naopak, dostaly ještě jeden rozměr. Leporelo postavíme na hranu a vodíme „na návštěvu do zoo“ panáčky – koupí si lístky a poznávají zvířata. Lva se trochu bojí, protože řve; slona krmí rohlíkem, i když ví, že by neměli; největší radost ale mají, když se hroši nebo lední medvědi zchladí v bazénu – radují se nejen panáčci, ale i náš malý objevitel. 

Děkujeme neznámému, který Děti v zoo přinesl do bazaru. Kniha žije dál. :-)

Z knihkupectví: Adventní kalendář

Nad adventním kalendářem pro syna jsem letos přemýšlela vůbec poprvé. Možností, jak dětem každodenně ozvláštnit a časově upřesnit očekávání kouzelného Štědrého dne je několik. 

Můžete zvolit klasický papírový kalendář s okénky, ve kterých se ukrývají čokoládové kostičky s obrázky. Pamatuji si je z dětství. Nemyslím, že jsme je měli každoročně, ale vím, že čokoláda tehdy jistě chutnala čokoládověji. Ne všem dětem v okolí tehdy vydržel až do Vánoc. Některé to nevydržely a pochutnaly si ze startu třeba na třiadvacítce; pak maskovaly prázdnotu okýnka zavřenými dvířky. Můj muž jako kluk takový kalendář nemíval a neznal. Když přišel na návštěvu ke kamarádovi, veškerá kalendářní posloupnost šla stranou – většinu okének otevřel a čokoládu snědl. Tak to je klasický sladký adventní kalendář, děti snědí čokoládu, ale co víc? 

Anebo můžete zvolit možnost, která je letos, jak jsem se přesvědčila na maminkovských blozích, velmi populární. A to – do lákavé formy (ponožek, košíků atd.) vložit dárek na každý den. 24 hodnotných „drobností“, pod kterými si každý představuje něco jiného – a jak jsem měla možnost posoudit, mnohdy to jsou opravdu dary v hodnotě několika set korun na každý den. Tak tudy naše cesta nevede. Co se týká hraček, chceme jít spíše cestou skromnosti. Adventní čekání si představujeme stejně tak – skromně. Jedině takový advent může znásobit překvapení a radost, které dítě zažije pod rozzářeným stromečkem. 

Proto jsme letos investovali do překrásného leporelo-kalendáře, který loni Ivaně Pecháčkové vydalo nakladatelství Meander. Musím zmínit ještě jméno Jarmila Marešová, protože ilustrace této paní jsou pro zmíněný kalendář klíčové. Náš malý čtenář na začátku adventu objevil kazetu s pětadvaceti minileporely, velkými zrovna tak do jeho ručky. Protože je chlapeček malý, dodržování číselného pořadí a příděl jednoho leporela denně jsme zavrhli. Čteme každý adventní den libovolné množství leporel. Jsou barevná, lesklá, originální a vzbuzují zvědavost. Prošli jsme se v nich českou zasněženou krajinou, připomněli si zvyky i tradiční zimní radovánky a prožili dojemné mikropříběhy. (V hlavních rolích třeba s rodinou myšek nebo opomenutým malým smrčkem – leporelo o malém smrčku u malého čtenáře vyvolalo velké dojetí).

Číst jsme začali spolu se zapálením první svíce na adventním věnci, takže velkým hitem se stala knížečka o rozsvěcení čtyř svíček o adventních nedělích.

V pokojí nám voní chvojí na zdobení. / Zavřu oči... Nadechnu se – A jsem v lese! / Do zeleného věnce stavím čtyři svíce. Táta zapálí každou neděli o jednu více.

A v čem ještě spočívá kouzlo kalendáře? Je napořád a může na sebe nabalovat vzpomínky. Po Vánocích půjde spolu s baňkami a vánočními dekoracemi na roční odpočinek. 

Co budeme cítit, když ho po roce uvidíme? Vybaví se nám loňské adventní rozjímání a rozzářené synovy oči nad všemi vánočními světly? A co se vybaví jemu? Uvíznou mu leporela v paměti, nebo prožije opět první čtení?

Pro malé ručky ideální formát.

Tento kalendář má trvalou hodnotu a do mikropříběhů se nedá než zamilovat. Doporučuji!



(Existují i jiné alternativy adventních kalendářů, našla jsem další hodnotný a netradiční andělský, 
anebo jiný zde. Na internetu lze dohledat také kalendáře na vystřihování nebo plnění vánočních aktivit.)