Z knihkupectví - Adventní kalendář - podruhé

A je to tady. Uběhlo to jako voda a po roce opět vytahujeme náš úžasný Adventní kalendář. Loni u malého čtenáře sklidil velký úspěch a malé knížečky se staly hitem celého vánočního období. Když jsem o něm tehdy psala příspěvek, kladla jsem si otázku, jak na kalendář malý čtenář bude nahlížet rok poté. A teď mám odpověď. 

Jelikož loni o adventu měl teprve téměř rok a půl, nevzpomíná si; teď na knížky nahlíží, jako by je viděl poprvé. A dívá se na ně úplně jinak. 

Loni je dostal najednou, všechny pohromadě, kromě čtení ho bavilo knížečky skládat na podložku a znovu vytahovat. Letos si od 1. prosince vybaluje knížky jednu po druhé den po dni ze svého druhého adventního kalendáře (s drobnostmi typu ovocná tyčinka, perníček, magnet nebo prskavka na Štědrý den). Adventní miniknížky si poponáší po bytě, chce je opakovaně číst, debatuje o obsahu a má je vůbec pořád blízko sebe. Možnost knížečky rozdělit a vložit do sáčků k dalším drobnostem mě napadlo na poslední chvíli, ale byla to dobrá volba. Malý čtenář je v napětí, jakou knížečku další den v sáčku najde, a taky si je pak řadí na podložku podle čísel a vypočítává, jaké číslo si na podložce zaplní další den. 

Adventní kalendář Ivany Pecháčkové a Jarmily Marešové (Meander) nemůžu než podruhé vřele doporučit. (A na Vaší neustálé rekordní návštěvnosti loňského článku vidím, že vzbuzuje velký zájem.) Pro nás jde o úžasný počin – kalendář je nositel trvalé hodnoty a také adventní atmosféry. A... vždyť to na malém čtenáři vidím, že dychtivěji chňapne po knížečce než přiložené drobnůstce. :-) (Ale, nechval dne před prskavkou.)

Krásný a poklidný advent nejen všem malým a velkým čtenářům!

Z knihkupectví: Adventní kalendář

Nad adventním kalendářem pro syna jsem letos přemýšlela vůbec poprvé. Možností, jak dětem každodenně ozvláštnit a časově upřesnit očekávání kouzelného Štědrého dne je několik. 

Můžete zvolit klasický papírový kalendář s okénky, ve kterých se ukrývají čokoládové kostičky s obrázky. Pamatuji si je z dětství. Nemyslím, že jsme je měli každoročně, ale vím, že čokoláda tehdy jistě chutnala čokoládověji. Ne všem dětem v okolí tehdy vydržel až do Vánoc. Některé to nevydržely a pochutnaly si ze startu třeba na třiadvacítce; pak maskovaly prázdnotu okýnka zavřenými dvířky. Můj muž jako kluk takový kalendář nemíval a neznal. Když přišel na návštěvu ke kamarádovi, veškerá kalendářní posloupnost šla stranou – většinu okének otevřel a čokoládu snědl. Tak to je klasický sladký adventní kalendář, děti snědí čokoládu, ale co víc? 

Anebo můžete zvolit možnost, která je letos, jak jsem se přesvědčila na maminkovských blozích, velmi populární. A to – do lákavé formy (ponožek, košíků atd.) vložit dárek na každý den. 24 hodnotných „drobností“, pod kterými si každý představuje něco jiného – a jak jsem měla možnost posoudit, mnohdy to jsou opravdu dary v hodnotě několika set korun na každý den. Tak tudy naše cesta nevede. Co se týká hraček, chceme jít spíše cestou skromnosti. Adventní čekání si představujeme stejně tak – skromně. Jedině takový advent může znásobit překvapení a radost, které dítě zažije pod rozzářeným stromečkem. 

Proto jsme letos investovali do překrásného leporelo-kalendáře, který loni Ivaně Pecháčkové vydalo nakladatelství Meander. Musím zmínit ještě jméno Jarmila Marešová, protože ilustrace této paní jsou pro zmíněný kalendář klíčové. Náš malý čtenář na začátku adventu objevil kazetu s pětadvaceti minileporely, velkými zrovna tak do jeho ručky. Protože je chlapeček malý, dodržování číselného pořadí a příděl jednoho leporela denně jsme zavrhli. Čteme každý adventní den libovolné množství leporel. Jsou barevná, lesklá, originální a vzbuzují zvědavost. Prošli jsme se v nich českou zasněženou krajinou, připomněli si zvyky i tradiční zimní radovánky a prožili dojemné mikropříběhy. (V hlavních rolích třeba s rodinou myšek nebo opomenutým malým smrčkem – leporelo o malém smrčku u malého čtenáře vyvolalo velké dojetí).

Číst jsme začali spolu se zapálením první svíce na adventním věnci, takže velkým hitem se stala knížečka o rozsvěcení čtyř svíček o adventních nedělích.

V pokojí nám voní chvojí na zdobení. / Zavřu oči... Nadechnu se – A jsem v lese! / Do zeleného věnce stavím čtyři svíce. Táta zapálí každou neděli o jednu více.

A v čem ještě spočívá kouzlo kalendáře? Je napořád a může na sebe nabalovat vzpomínky. Po Vánocích půjde spolu s baňkami a vánočními dekoracemi na roční odpočinek. 

Co budeme cítit, když ho po roce uvidíme? Vybaví se nám loňské adventní rozjímání a rozzářené synovy oči nad všemi vánočními světly? A co se vybaví jemu? Uvíznou mu leporela v paměti, nebo prožije opět první čtení?

Pro malé ručky ideální formát.

Tento kalendář má trvalou hodnotu a do mikropříběhů se nedá než zamilovat. Doporučuji!



(Existují i jiné alternativy adventních kalendářů, našla jsem další hodnotný a netradiční andělský, 
anebo jiný zde. Na internetu lze dohledat také kalendáře na vystřihování nebo plnění vánočních aktivit.)