Zděděné - Kvak a Žbluňk jsou kamarádi

Tyhle dvě žabky jsou součástí vzpomínek na mé dětství. Tak nějak vždy, kam až má paměť sahá, kniha patřila do dětského pokojíčku. Později, když už byl na světě malý čtenář, jsem ji nejednou vzala do ruky a těšila se, že mu ji za čas budu předčítat a že se nad ní budeme smát, jako jsem se příhodám smála v dětství já. Přišlo to dřív, než jsem čekala. Malý čtenář si Kvaka a Žbluňka zamiloval ještě před druhým rokem, to bylo neustálé Maminko, číst Kaka a Buňka! Vůbec se mu nedivím. Titul Američana Arnolda Lobela (který je zároveň autorem ilustrací) má v sobě jakousi jiskru, díky které vás baví číst a poslouchat příběhy stále dokola. 

Vlastně se dá říct, že tuto knihu předčítám snad nejraději. Baví mě nahlížet do mikrosvěta žabáka a ropušáka. Do mikrosvěta velkých pocitů a emocí. Ano, myslím si, že v tom je ta zmiňovaná jiskra. Žabky něco trápí, za něčím se honí, mají strach, radují se, chtějí být statečné a odolávat pokušení. Prožívají lidské radosti i strasti, a to s velkou dávkou laskavosti a vtipu v každém příběhu. Jednotlivé kapitoly jsou dlouhé tak akorát, aby vyzněla pointa, a dítě s očekáváním zavolalo: ... a ještě o koláčcích, ještě jednu, o ztraceném knoflíku, nebo jak se báli velkého hada! 

Malému čtenáři jsou Kvak se Žbluňkem moc sympatičtí. V jednu chvíli byl fascinován příběhy o koupání, koláčcích a knoflíku. Přijímá je zatím samozřejmě v první rovině, ale vnímá humorný nádech textu. Pomalu si začínáme na stránkami povídat o hlubším smyslu povídek, protože ten lze v každé nalézt. (Čím více Žbluňk upozorňoval okolí, že nechce být okolím viděn v plavkách, tím větší očekávání okolí mělo, apod.) 

Vyrobili jsme si velmi jednoduché vařechové maňásky Kvaka a Žbluňka a četbu obměňujeme divadlem (příběh o koupání je v divadelním pojetí ještě zábavnější a vede). Za tuto knihu moudrých příběhů Arnolda Lobela (i za skvělý překlad Evy Musilové) jsem vděčná, je velkým potěšením se k ní stále vracet. 

Z knihkupectví: Moje malé příběhy Montessori - Procházka

Po Zraněném ptáčkovi nás zaujal nás i další ze série Montessori příběhů. Procházka.

Tentokrát se Linda s Emou vydávají s rodiči na procházku a piknik. Je to výlet plný objevování ptačích pírek, šnečích ulit, sbírání lístků a dalších pokladů z lesa. Tedy přesně to, co teď velmi baví i malého čtenáře. 

Publikaci opět nechybí čistý, jednoduchý styl, jemné ilustrace. 

Mám pocit, že autorky chtěly říci, že není třeba spěchat ke stanovenému cíli cesty. Ale je dobré si vychutnat každý krok, pozastavit se nad zajímavým kamínkem nebo rostlinou, pozorovat přírodu a vnímat ji všemi smysly. 

Tak když zrovna na procházce v přírodě nejsme, procházíme se alespoň s Lindou a Emou po papíře a těšíme se na další návštěvu lesa. Anebo probíráme poklady – šnečí budky, mechy a kůry, opatrně přinesené domů a uložené v slaměném košíku. 

Pěkné, jednoduché čtení, inspirující nejen k procházkám. :-)

Z knihkupectví: Moje malé příběhy Montessori - Zraněný ptáček

Nevím, jestli mě zaujala více jednoduchost krásných ilustrací nebo ptačí téma. Ale byla jsem si jistá, že malého čtenáře tento poetický příběh v tomto přímočarém podání určitě zaujme. 

Zaujal. Četli jsme mockrát. Pak nahlíželi do encyklopedie ptáků a o příběhu si dopodrobna povídali...

Dvě dívky Linda s Emou se dostanou do situace, kdy se snaží pomoct zraněné sýkorce modřince. Maminka jim ukáže správný směr a nechá je, aby se na pomoci podílely. Děti se naučí, jak novou všednodenní situaci zvládnout a jak ji dobře vyřešit. 

Knížka otevírá několik témat, o kterých se dá debatovat. Předčítači si mohou s dětmi povídat o jednotlivých krocích záchrany, o zásadách při nalezení zraněného zvířete či o svobodě zvířat a o ochočení. Líbí se mi, že příběh děti nabádá k zaměřování se na detail a k samostatnému uvažování. Publikace také inspiruje k výrobě pomůcky k odlákání ptáků od skleněné plochy okna a směruje k dalšímu poznávání ptactva. 

Knížka je součástí čtyřdílné sady Moje malé příběhy Montessori (Zraněný ptáček, Procházka, Svačina a Úklid). Z francouzského překladu je letos vydalo nakladatelství Svojtka (autorky Eve Herrmann, Roberta Rocchi, přeložila Kateřina Kyslíková).

Publikace také dobře poslouží dětem, které se učí číst. Písmo je větší a textu na stránkách není mnoho. 

Nám je knížka o zraněném ptáčkovi velmi sympatická, a nejen proto, že je „Montessori“ . :-) Ilustrace jsou čisté, jemné, až máte chuť vzít tužku a něco si taky načrtnout... :-)

Z knihovny: Dům myšek

Malý čtenář se nastěhoval do Domu myšek. No, alespoň si tak už nějaký ten pátek připadáme. Kde se doma hneme, číhá na nás ta velká kniha a malý čtenář volá: „Myšky! Myšky!“

Dům myšek u nás vydal Meander v roce 2016; faktické informace v článku pocházejí z webových stránek nakladatelství.

O nevšedním knižním projektu holandské autorky Kariny Schaapman už toho bylo napsáno hodně. Její myšky Sam a Julie uchvátily děti v mnoha zemích. Když jsem knihu spatřila v knihovně, neváhala jsem a zapůjčila ji. 

Titul stojí na fotografiích skutečného myšího světa, který autorka vytvořila. Zajímalo mě, jak si s jeho výrobou poradila. Skvěle! Vypadá to, že Karina Schaapman má velký cit pro detail, a tak v myším domě najdete vše od krabic s banány, přes gramofonové desky až po plně vybavené řeznictví nebo pekárnu. Její myší svět je tak dokonale promyšlený, že při čtení příběhů jste si jistí, že ty myši  (které jsou také autorčina práce) tam opravdu žijí vlastním životem.

Dům, který je ve skutečnosti ještě rozsáhlejší než na fotografiích v knize (má přes 100 pokojů, chodby, venkovní prostory), autorka vyrobila z kašírovaných kartonových krabic. Takže z krabic polepených více vrstvami, navíc dále doplněných o různé povrchy – dlažbu, parkety a jiné. Výsledek je opravdu věrohodný. Autentičnost umocňují také originální textilie, záclony, deky aj., ušité z látek z 50.–70. let. 

Autorka tvořila myší dům, spoustu malých komůrek, spoustu mini vybavení, a přitom ji napadaly příběhy. Kapitoly mají různou délku. Jsou o každodenních malých dobrodružstvích myšek-dětí Julie a Sama. Pro mě jsou v knize nejzajímavější fotografie myšího světa, příběhy je doplňují. 

Prohlížení myších komůrek se stalo novou zábavou malého čtenáře. Baví ho nahlížet do myší prádelny, do obchodu se smíšeným zbožím, do pokoje houslisty nebo do nočních prázdných místností osvětlených lampami. Poukazuje na detaily a stále vyhledává kapitoly, které si oblíbil. Pořád dokola předčítáme o tom, jak myšky Sam a Julie pekly palačinky, praly prádlo nebo šly na oslavu narozenin. 

U nás se stala velmi oblíbenou. 

Úspěšný projekt holandské autorky má pokračování, v dalších dílech se myšky Sam a Julie vydávají do divadla nebo do cirkusu. 

Pokud vás zajímá, jak vypadá myší svět v celé své velikosti, fotografii si můžete prohlédnout například tady.