Jabloňkománie (Z knihkupectví: O jabloňce)

Titul vyšel poprvé v roce 1970, v prodeji je stále.

Jabloňka! Jabloňka! Kde se hnete, všude číhá růžová knížka. Číst! dožaduje se malý čtenář. Číst v posteli, na gauči, na zemi i v koupelně. Zasáhla nás „jabloňkománie“. Teď, když je malý čtenář hrdým majitelem „jabloňky“ již několik měsíců, ho nijak neopustila chuť klasický příběh Eduarda Petišky stále dokola číst. A čteme ho rádi. Proč? Třeba protože Helena Zmatlíková. A taky: 

Kniha je skvěle graficky řešená. Černé rámečky s detailním vyobrazením proměn okolo jabloně na zahradě (která má mimochodem velmi sympatický výraz), text na okrajích stránek, malý obrázek u textu jako doplněk výjevu – vše má své pevné místo. 

Martínkovo objevování světa a zákonité proměny ročních období, pečování o stromek a celoroční těšení na sladkou odměnu – autorům se podařilo zobrazit svět viděný upřímnýma dětskýma očima, plnýma nadšení z všednodenností. 

„Maminka fotí, rozsvítím, maminka potřebuje vidět!“

Obrázek bouřky za oknem vzbuzuje v malém čtenáři strach. Někdy statečně dopředu hlásí: Bouřky nebojím! Pak ale občas šedý mrak pro jistotu zakryje třeba dřevěnou kostkou, aby nebyl vidět, než otočíme stránku a čteme dál... 

A co se nám ještě líbí na „jabloňce“? Když ji čtete dítěti nepoznamenanému věděním o světě s kvanty vyprodukovaných nesmyslných lákadel – můžete pozorovat, jak se spolu s Martínkem upřímně těší na jedno obyčejné jablko. 

A proč se líbí tak moc malému čtenáři? 

O čempak ta knížka je? ptáme se. O tatínkovi! zní odpověď malého čtenáře, který se zamilovaně zadívá na tatínka Martina. :-)

Z knihkupectví: Paleček

Hrubínův Paleček, to jistě není nic, co byste neznali. Možná však tápete, jakou knížku pořídit do dětské knihovničky, a tak bych ji ráda připomněla. 

On vlastně Paleček už není žádný chlapeček, tedy pokud by stárl jako běžný smrtelník. Přebásnění pohádky totiž vzešlo z pera Františka Hrubína už okolo roku 1950. Naštěstí však stránky knih mají schopnost příběh a jeho postavy zakonzervovat, takže se Hrubínův Paleček může stát také kamarádem dětí narozených i více než půlstoletí po něm. 

Třeba našeho malého čtenáře. Čteme ji doma už nějakou dobu, a človíčkovi chvíli trvalo, než si k miniaturnímu chlapci, spícímu v ořechové skořápce a snídajícímu mák, našel sympatie. Ač se to na první pohled nezdá, pohádka není úplně snadno pochopitelná pro nejmenší děti (před 18. měsícem). Navíc se ve starém básnickém textu pochopitelně vyskytují některá archaičtější spojení (bábě slova popřáli / dožil světa bez nehody), což dětské porozumění stěžuje. 

Na druhé, třetí čtení se však Paleček malému čtenáři začal zamlouvat. Myslím, že potřeboval trochu času na osvojení Hrubínova textu a že k tomu pozitivně velkou měrou přispěly krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové. 

Kniha se dočkala už 14 vydání a je stále v prodeji, domnívám se, že ve stejné podobě s čistým designem, jako tomu bylo u prvních vydání. Líbí se mi, když se dnešním dětem dostane do rukou kniha, ze které se radovali v dětství už jejich rodiče.

TIP: Až ji budete předčítat, zkuste v poslední sloce vyměnit zmíněného Honzíčka za jméno vašeho čtenáře, potěší ho to. :-)

Z knihovny: Pozor, volám všechny hračky!

Toto leporelo nevelkého formátu z knihovny udělalo malému čtenáři opravdu radost. Možná proto, že v něm našel to, co je mu velmi blízké a čemu moc dobře rozumí. Autorky Milena Lukešová (verše), Eva Veberová (koncept) a Helena Zmatlíková (ilustrace) v knize totiž vyobrazily situace a předměty, které jsou dětem důvěrně známé. 

Kostky, vláček, panenka, pískoviště, koupání... Na každé stránce si malý čtenář může říct Ano! To přece znám! Taky si hraji s takovým autem, taky si nosím na pískoviště formičky! a ztotožnit se s postavami hrajících si dětí. 

U každého nového tématu se po vysvětlení situace objevuje stránka se shrnutím vyobrazených předmětů a zvoláním: Kdo z vás pozná, co tu je, ať ty věci jmenuje. Co je to?* Titul Pozor, volám všechny hračky! tak v sobě skrývá taky trochu hru. Lze pojmenovávat nebo hledat předměty (Najdeš na stránce houbu na mytí?), hledat více vyobrazení stejného předmětu (Najdeš dvě žínky?) apod. Malý čtenář rád ukazuje, jak s dětmi pomyslně staví bábovky na pískovišti, a líbí se mu určovat předměty z koupelny a kuchyně. 

Kniha je určena čtenářům od dvou let. Myslím, že jednoduché verše (s opakováním) a ilustrace Heleny Zmatlíkové zaujmou daleko mladší děti. Milé leporelo, doporučuji.


*Veberová, E., Lukešová, M, Zmatlíková, H.: Pozor, volám všechny hračky! Praha, Albatros 2007. (5. vydání, 1. vyd.: 1965)

Z knihovny: Děťátko

Mám vždy radost, když na polici v knihovně objevím knihu staršího data vydání. Titul Děťátko byl jeden z prvních, který jsme si z dětského oddělení odnesli s novým čtenářem domů. 

Kniha s jednoduchými verši Josefa Václava Sládka a nezaměnitelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové vyšel v roce 1985.

Pokud sháníte čtení pro dítě staré okolo 12 měsíců, rozhodně neuděláte chybu, když sáhnete právě po Děťátku. Ne vždy autory uvedená věková kategorie sedí – spíše nesedí dle mých zkušeností – ale tady je určení od roku věku dítěte namístě. 

Kniha čtenáře provede po vývojových fázích malé holčičky – od miminka v kolébce, přes batole v zaujetí hračkami až po školačku s aktovkou. 

Našeho malého objevitele nejvíce zaujala právě aktovka na zádech holčičky, která kráčí do první třídy. A také dvojstrana s koupáním. Jako magnet na něj působily botky, které holčička před koupáním odložila, a její bosé nožky čouhající z vany. 

Knížku využijete nejen k předčítání, ale je také vhodná na učení poznávání a hledání předmětů na stránkách (Kde jsou na obrázku bábovky na písek? Najdi na obrázku vanu s vodou. apod.)

Knihu jsme měli vypůjčenou už dvakrát, teď už z ní náš malý čtenář trochu „vyrůstá“. Pěkná klasika, doporučuji!