A je to tady. Uběhlo to jako voda a po roce opět vytahujeme náš úžasný Adventní kalendář. Loni u malého čtenáře sklidil velký úspěch a malé knížečky se staly hitem celého vánočního období. Když jsem o něm tehdy psala příspěvek, kladla jsem si otázku, jak na kalendář malý čtenář bude nahlížet rok poté. A teď mám odpověď.
Jelikož loni o adventu měl teprve téměř rok a půl, nevzpomíná si; teď na knížky nahlíží, jako by je viděl poprvé. A dívá se na ně úplně jinak.
Loni je dostal najednou, všechny pohromadě, kromě čtení ho bavilo knížečky skládat na podložku a znovu vytahovat. Letos si od 1. prosince vybaluje knížky jednu po druhé den po dni ze svého druhého adventního kalendáře (s drobnostmi typu ovocná tyčinka, perníček, magnet nebo prskavka na Štědrý den). Adventní miniknížky si poponáší po bytě, chce je opakovaně číst, debatuje o obsahu a má je vůbec pořád blízko sebe. Možnost knížečky rozdělit a vložit do sáčků k dalším drobnostem mě napadlo na poslední chvíli, ale byla to dobrá volba. Malý čtenář je v napětí, jakou knížečku další den v sáčku najde, a taky si je pak řadí na podložku podle čísel a vypočítává, jaké číslo si na podložce zaplní další den.
Adventní kalendář Ivany Pecháčkové a Jarmily Marešové (Meander) nemůžu než podruhé vřele doporučit. (A na Vaší neustálé rekordní návštěvnosti loňského článku vidím, že vzbuzuje velký zájem.) Pro nás jde o úžasný počin – kalendář je nositel trvalé hodnoty a také adventní atmosféry. A... vždyť to na malém čtenáři vidím, že dychtivěji chňapne po knížečce než přiložené drobnůstce. :-) (Ale, nechval dne před prskavkou.)
Krásný a poklidný advent nejen všem malým a velkým čtenářům!
