Jabloňkománie (Z knihkupectví: O jabloňce)

Titul vyšel poprvé v roce 1970, v prodeji je stále.

Jabloňka! Jabloňka! Kde se hnete, všude číhá růžová knížka. Číst! dožaduje se malý čtenář. Číst v posteli, na gauči, na zemi i v koupelně. Zasáhla nás „jabloňkománie“. Teď, když je malý čtenář hrdým majitelem „jabloňky“ již několik měsíců, ho nijak neopustila chuť klasický příběh Eduarda Petišky stále dokola číst. A čteme ho rádi. Proč? Třeba protože Helena Zmatlíková. A taky: 

Kniha je skvěle graficky řešená. Černé rámečky s detailním vyobrazením proměn okolo jabloně na zahradě (která má mimochodem velmi sympatický výraz), text na okrajích stránek, malý obrázek u textu jako doplněk výjevu – vše má své pevné místo. 

Martínkovo objevování světa a zákonité proměny ročních období, pečování o stromek a celoroční těšení na sladkou odměnu – autorům se podařilo zobrazit svět viděný upřímnýma dětskýma očima, plnýma nadšení z všednodenností. 

„Maminka fotí, rozsvítím, maminka potřebuje vidět!“

Obrázek bouřky za oknem vzbuzuje v malém čtenáři strach. Někdy statečně dopředu hlásí: Bouřky nebojím! Pak ale občas šedý mrak pro jistotu zakryje třeba dřevěnou kostkou, aby nebyl vidět, než otočíme stránku a čteme dál... 

A co se nám ještě líbí na „jabloňce“? Když ji čtete dítěti nepoznamenanému věděním o světě s kvanty vyprodukovaných nesmyslných lákadel – můžete pozorovat, jak se spolu s Martínkem upřímně těší na jedno obyčejné jablko. 

A proč se líbí tak moc malému čtenáři? 

O čempak ta knížka je? ptáme se. O tatínkovi! zní odpověď malého čtenáře, který se zamilovaně zadívá na tatínka Martina. :-)

Z knihkupectví: Moje malé příběhy Montessori - Procházka

Po Zraněném ptáčkovi nás zaujal nás i další ze série Montessori příběhů. Procházka.

Tentokrát se Linda s Emou vydávají s rodiči na procházku a piknik. Je to výlet plný objevování ptačích pírek, šnečích ulit, sbírání lístků a dalších pokladů z lesa. Tedy přesně to, co teď velmi baví i malého čtenáře. 

Publikaci opět nechybí čistý, jednoduchý styl, jemné ilustrace. 

Mám pocit, že autorky chtěly říci, že není třeba spěchat ke stanovenému cíli cesty. Ale je dobré si vychutnat každý krok, pozastavit se nad zajímavým kamínkem nebo rostlinou, pozorovat přírodu a vnímat ji všemi smysly. 

Tak když zrovna na procházce v přírodě nejsme, procházíme se alespoň s Lindou a Emou po papíře a těšíme se na další návštěvu lesa. Anebo probíráme poklady – šnečí budky, mechy a kůry, opatrně přinesené domů a uložené v slaměném košíku. 

Pěkné, jednoduché čtení, inspirující nejen k procházkám. :-)

Z knihkupectví: Moje malé příběhy Montessori - Zraněný ptáček

Nevím, jestli mě zaujala více jednoduchost krásných ilustrací nebo ptačí téma. Ale byla jsem si jistá, že malého čtenáře tento poetický příběh v tomto přímočarém podání určitě zaujme. 

Zaujal. Četli jsme mockrát. Pak nahlíželi do encyklopedie ptáků a o příběhu si dopodrobna povídali...

Dvě dívky Linda s Emou se dostanou do situace, kdy se snaží pomoct zraněné sýkorce modřince. Maminka jim ukáže správný směr a nechá je, aby se na pomoci podílely. Děti se naučí, jak novou všednodenní situaci zvládnout a jak ji dobře vyřešit. 

Knížka otevírá několik témat, o kterých se dá debatovat. Předčítači si mohou s dětmi povídat o jednotlivých krocích záchrany, o zásadách při nalezení zraněného zvířete či o svobodě zvířat a o ochočení. Líbí se mi, že příběh děti nabádá k zaměřování se na detail a k samostatnému uvažování. Publikace také inspiruje k výrobě pomůcky k odlákání ptáků od skleněné plochy okna a směruje k dalšímu poznávání ptactva. 

Knížka je součástí čtyřdílné sady Moje malé příběhy Montessori (Zraněný ptáček, Procházka, Svačina a Úklid). Z francouzského překladu je letos vydalo nakladatelství Svojtka (autorky Eve Herrmann, Roberta Rocchi, přeložila Kateřina Kyslíková).

Publikace také dobře poslouží dětem, které se učí číst. Písmo je větší a textu na stránkách není mnoho. 

Nám je knížka o zraněném ptáčkovi velmi sympatická, a nejen proto, že je „Montessori“ . :-) Ilustrace jsou čisté, jemné, až máte chuť vzít tužku a něco si taky načrtnout... :-)

Zdědili jsme: Veselý červenec

Představujeme nové kamarády malého čtenáře – to je Jirka s Věrkou a jejich zvířectvo, další poklad z hromádky zděděných knih. Nejprve jsme ji nechali trochu vyspravit, aby nám při čtení držela pohromadě. Po opravě jsme ji zkusili nabídnout k předčítání – přece jen v ní bylo na človíčka o kapku více textu než obvykle... A jak to dopadlo? Pány autory Josefa Ladu a Břetislava Mencáka (mimochodem skvělý překladatel Dětí z Bullerbynu Astrid Lindgrenové) by jistě potěšil fakt, že jejich Veselý červenec z roku 1977, několik měsíců kraluje v knihovničce dítěte ročníku 2015. :-)

Lenošení v posteli, mytí v potoce, snídaně pod stromem, Veselý červenec má skutečně příjemně prázdninovou atmosféru. Když se k ní přidá jednoduchý příběh o koncertě zvířecí kapely, na který se děti vypraví do lesa, podaný chytlavými verši s precizními rýmy a obrázky se spoustou zajímavých detailů – není divu, že se líbí. 

A tak čteme. Na přání. Čteme až do ochraptění našich hlasivek, s hřejivým pocitem, že to malého čtenáře tak baví. :-)