O čtení: Čteme na cestách

Jak si krátíte a vyplňujete „čekací“ čas s dětmi na cestách? 

Náš človíček nerad cestuje autem (ani se mu v dnešním provozu nedivím), s delšími trasami rozhodně nesouhlasí, ale občas je prostě potřeba se někam autem přemístit. V takových případech bývají nezbytnou položkou ve sbalené tašce, jak jinak než – nějaké knihy. Nejlépe takové tituly, které malý čtenář už zná a o kterých víme, že ho opakovaně zaujmou (ne každá kniha zaujme na první čtení). Vždy jich vezmu raději hned několik – pro případ, že by se cesta z nějakého důvodu protáhla (navštívené osoby, které nám posléze chtějí pomoct s taškou z auta, se pak nemůžou ubránit otázkám Co tam vezete tak těžkého? Co tam máte, cihly? apod.). 

Jednou jsme zase mířili domů z knihovny, když nás zastihl takový ten liják „výsměch deštníku“. Zkrátka nedalo se jít, aniž by člověk nepromokl na kost, a déšť stále zesiloval, ač to vypadalo, že už víc pršet snad ani nemůže. Naštěstí jsme míjeli přístřešek s lavičkami, pod kterým už přešlapovalo pár lidí, jimž se nechtělo plavat v ulicích. Když už jsme s chlapečkem probrali všechno možné, co bylo a bude, a okomentovali vše v okolí, vzpomněla jsem si na knihy z knihovny. Malý čtenář se zachumlal v kočárku a zpříjemnili jsme si čekání na slábnoucí déšť. 

Od té doby s sebou vždy na cestu beru přinejmenším jednu malou knížku, co kdyby... 

čekání na konec deště