O čtení: Nejmladší čtenář

Človíček měl čerstvě rok, když stál u pultíku v dětském oddělení městské knihovny. Hrdě si z ní pak odnesl zelenou průkazku a s ní titul nejmladšího čtenáře. Později jsme na vypůjčování si dětských knížek nalákali ještě mladšího kamaráda, a jsme za to moc rádi – o titul jsme sice přišli, ale je to jen důkaz toho, že náš malý čtenář roste. Návštěvy knihovny má stále moc rád. Prohání se mezi regály a kouká knihovnicím pod ruce; doma před sebe rozložíme půjčené knížky a prohlížíme si jednu po druhé. Potom se načas nastěhují do naší knihovničky.

A protože knihovna byla pyšná na svého „tak malého nejmladšího čtenáře“, jedna z knihovnic s námi pořídila rozhovor: 

Milí čtenáři, kolik si myslíte, že je let našemu nejmladšímu čtenáři? Čtyři? Tři? Omyl, nejmladší zaregistrovaný čtenář nedávno oslavil jeden rok a je hrdým majitelem knihovnické průkazky. Jaké knihy má rád? Jak to, že už „chodí" do knihovny? Přečtěte si rozhovor s Vojtíkovou maminkou Janou a dozvíte se víc!

Jak vás napadlo zaregistrovat v knihovně teprve ročního syna Vojtu?

Hned z několika důvodů. Vojtíšek je velký čtenář a ke knihám má vřelý vztah. Neviděla jsem proto důvod tajit mu existenci tak milé instituce, jakou knihovna je. Nemám pocit, že by na chození do knihovny byl malý, naopak mi přišlo symbolické přinést k prvním narozeninám domů průkazku. S manželem si přejeme, aby měl syn dostatek podnětů pro rozvoj, a knihovna je jedním z nich. Navíc jednu z poboček míjíme téměř denně během procházek a zajít si pro nějakou knížku a trochu v knihovně pobýt, obzvlášť když je venku škaredě, je moc fajn.

Kdy jste začali s čtením a prohlížením knížek?

Slovo, píseň a vyprávění poznal Vojtíšek už před narozením. A s knihou jsme ho seznámili záhy. Opravdu brzo. Prohlížet si obrázky a vyprávět si o nich jsme začali někdy okolo desátého, dvanáctého týdne. A protože jsme se u prvního „čtení" setkali s nadšenou reakcí, už jsme s ním nepřestali. Je nám jasné, že v tak nízkém věku měl z obrázků pramálo (mimo jiné z hlediska vývoje očí) a že by pro něj byly vhodnější například černobílé obrazce. Volili jsme proto alespoň jednoduchá, přehledná leporela, nejlépe s jedním obrázkem na jedné stránce. Můžu doporučit například Zvířátka Josefa Lady, je to krásná, jednoduchá a přehledná klasika. Teď už si Vojtíšek vezme knížku i sám a prohlíží si. Většinou si ale vybere knihu ze své zatím mobilní knihovničky v krabici a čeká na vyprávění. Čteme takto spolu několikrát denně, před koupáním je pak zvyklý číst pravidelně s tatínkem.

Jaké knížky nebo leporela má Vojtík rád?

Mezi nejoblíbenější patří leporela Krtek a kalhotky, Polámal se mraveneček, Maková panenka, Vařila myšička kašičku, O kohoutkovi a slepičce a říkadla s obrázky Heleny Zmatlíkové Šiju boty do roboty. Na velké knize Krtek a jeho svět se učí otáčet klasické stránky, má ji moc rád. Ve sbírce má taky tematické minipedie s pohyblivými obrázky, jsou určené dětem od jednoho roku a Vojtíška velmi zajímají. A protože má rád ptáky, listujeme i v „nedětské" encyklopedii ptáků, to ho moc baví. Další pěkné knihy na něj teprve čekají. Těšíme se třeba na společné čtení krásné kolážové knížky Jak se máš, Eliško; na Princeznu z růžového království Markéty Zinnerové nebo Exupéryho Malého prince. Je tolik krásných knih! Ale je třeba po kvalitě pátrat a vybírat pečlivě. V regálech knihkupectví je z mého pohledu spousta knih nevalného obsahu i formy, dětem se podbízejí křiklavostí, jsou překombinované. Dobrým vodítkem pro výběr mohou být knižní ocenění nebo vytipovaná nakladatelství, která si potrpí na vytříbenou formu a obsah. Pro pořízení takové knihy je pak většinou potřeba sáhnout hlouběji do peněženky, sledovat akce na internetu, bazary anebo zapátrat v knihovně.  Právě teď se Vojtíšek seznamuje s prvními zapůjčenými knížkami a vypadá to, že s některými bude těžké se loučit. Mezi leporely jsme tam našli opravdu poklady.

Jakou barvu průkazky si malý čtenář vybral?

Vybrali jsme zelenou. Barvu Vojtíškovy oblíbené deky i trávy, kterou má moc rád. 

Budete do knihovny chodit pravidelně?

Ráda bych. Chtěla bych návštěvy knihovny zařadit do našeho programu a za nějaký čas bych se ráda s malým zúčastňovala také akcí pro děti, které knihovna pořádá. Jak často si budeme chodit půjčovat knížky, to ale záleží na Vojtíškově chuti do čtení.

Sama teď na čtení asi nemáte moc času, když se ale najde, jaké knihy ráda čtete vy?

Je to tak. Když nad tím přemýšlím, vlastně jsem na rodičovské změnila žánr. Čtu teď výhradně dětská leporela. :-) Ne vážně, ten první rok s Vojtíškem byl náročný a veškerý můj čas jsem věnovala jemu. Věřím, že už na sebe najdu více času, a tak si určitě opráším domácí knihovnu. Začnu možná s Milanem Kunderou a potom se porozhlédnu po novinkách a pár knih si vypůjčím. A jaké knihy ráda čtu? Nejraději ty, které v sobě mají něco navíc, něco hlubokého, co ve vás zůstane ještě nějakou dobu po přečtení. Takové, jejichž autor si hraje se svými čtenářem a o kterých musím přemýšlet i po poslední stránce. Je jich moc.

Děkuji za rozhovor a Vojtíkovi za celou knihovnu přeji mnoho krásných chvil strávených s knihami, nejen v naší knihovně, ale kdekoli jinde.