Jabloňkománie (Z knihkupectví: O jabloňce)

Titul vyšel poprvé v roce 1970, v prodeji je stále.

Jabloňka! Jabloňka! Kde se hnete, všude číhá růžová knížka. Číst! dožaduje se malý čtenář. Číst v posteli, na gauči, na zemi i v koupelně. Zasáhla nás „jabloňkománie“. Teď, když je malý čtenář hrdým majitelem „jabloňky“ již několik měsíců, ho nijak neopustila chuť klasický příběh Eduarda Petišky stále dokola číst. A čteme ho rádi. Proč? Třeba protože Helena Zmatlíková. A taky: 

Kniha je skvěle graficky řešená. Černé rámečky s detailním vyobrazením proměn okolo jabloně na zahradě (která má mimochodem velmi sympatický výraz), text na okrajích stránek, malý obrázek u textu jako doplněk výjevu – vše má své pevné místo. 

Martínkovo objevování světa a zákonité proměny ročních období, pečování o stromek a celoroční těšení na sladkou odměnu – autorům se podařilo zobrazit svět viděný upřímnýma dětskýma očima, plnýma nadšení z všednodenností. 

„Maminka fotí, rozsvítím, maminka potřebuje vidět!“

Obrázek bouřky za oknem vzbuzuje v malém čtenáři strach. Někdy statečně dopředu hlásí: Bouřky nebojím! Pak ale občas šedý mrak pro jistotu zakryje třeba dřevěnou kostkou, aby nebyl vidět, než otočíme stránku a čteme dál... 

A co se nám ještě líbí na „jabloňce“? Když ji čtete dítěti nepoznamenanému věděním o světě s kvanty vyprodukovaných nesmyslných lákadel – můžete pozorovat, jak se spolu s Martínkem upřímně těší na jedno obyčejné jablko. 

A proč se líbí tak moc malému čtenáři? 

O čempak ta knížka je? ptáme se. O tatínkovi! zní odpověď malého čtenáře, který se zamilovaně zadívá na tatínka Martina. :-)